tato recenze vyšla na serveru Radium, spadajícím pod web ČRo. Při obnově designu zmizela z archivu.

Alvaréz Peréz - Milovat je umírat...
vl.náklad / Urobos Rec.................................43:29

Moravská gotická parta (žvásty o tom, že nejsou gotika, ale “dark rock” si dovoluji ignorovat) Alvaréz Peréz není žádná začátečnická záležitost . Tři pánové v čele s dámou se již pohybují po domácích klubech nějaký ten rok, a deska “Milovat je umírat” je jejich druhá.

Hodně mi na ní připomínají Fiction v období alba Noc a den - a není to jenom podobným zpěvem. Jenomže na rozdíl od jejich vícevrstevnosti je tahle deska více monotématická, svázaná konvencemi. Vždy mi připadalo, že v gotické škatulce, tak jako jinde, jsou nejlepší ti, kteří si jdou svou cestou - myslím tím třeba Prouzu či ranné Priessnitz. Ti kteří ono “dark” image budují cílevědomě a programově, většinou se těžko odpoutávají od svých vlivů a umdlévají ve svém snažení na půl cesty. Napadají mě třeba Jean Marrais nebo XIII.století, kde póza a stylizace převálcovává vlastní tvář. Ale ke skladbám samotným. Desku zajímavě otevírá rytmické intro (že by z nějakého historického filmu?) “Protínání”, které příjemně navodí atmosféru. A ta je samozřejmě zde velmi důležitá - tahle muzika je rozhodně více o pocitech, než třeba o instrumentálních schopnostech. Následující “Lesnění” patří k tomu nejlepšímu na desce - náladová, s výrazným zpěvem. Bohužel už zde se začíná projevovat jeden z největších mínusů desky, a tím je zvuk. Basové party postrádají dynamiku, zkreslené kytary jsou často ploché, klávesy utopené pod zpěvem. Domnívám se, že lepší zvukař, by výsledek posunul mnohem dál. Následující dvě skladby jsou vcelku tuctové, až na některá ta textová klišé, ale to již patří k žánru.

Úvod “Květů noci”, kde mimochodem text snad skřípe nejvíce, jasně dokazuje, jak jsou použité samply ve své nenápaditosti někdy spíše ke škodě než k užitku - zde “zabalují” klavír, který by mohl bez nich více vyniknout a skladbu ozvláštnit, a srážejí tak skladbu do průměru.